Bentley Continental
Britské automobily Bentley jsou spolu se značkou Rolls-Royce proslulé vynikající kvalitou a komfortem. Typem Continental navíc potvrzují sportovní ambice, ke kterým je zavazuje pětinásobné vítězství v 24h Le Mans ve 20. letech minulého století.
Historie anglické automobilové značky Bentley je spjata se jménem Walter Owen Bentley (1888 – 1971). V mládí jezdil motocyklové závody a v roce 1912 založil se svým bratrem firmu Bentley and Bentley, zabývající se dovozem francouzských vozů do Británie. Za první světové války konstruoval a vyráběl rotační letecké motory (jeho BR1 poháněly slavná letadla Sopwith Camel). Po skončení války se pustil do splnění svého snu – vyrobit vlastní automobil. Už roce 1918 založil Bentley Motors, postavil výkonný třílitrový čtyřválec a namontoval jej do prototypu EXP1. První vlastní automobil Bentley 3-Litre představil v roce 1919 na londýnském autosalonu, ale teprve v roce 1921 jej začal prodávat.
Důležitým momentem, který určil pozdější sportovní charakter vozů Bentley byla účast na 24hodinovém závodu v Le Mans. V roce 1923 skončil jeho třílitr v soukromém voze čtvrtý, ale hned v následujícím roce vyhrál. V roce 1925 postavil Bentley 6,5litrový motor, který se stal základem famózního závodního vozu Speed Six. Vozy Bentley se staly prakticky neporazitelné a v letech 1927 – 1930 vyhrály v Le Mans čtyřikrát za sebou (s motory 6,5 a 4,5 litru). To se ale už blížila hospodářská krize a Bentley se dostal do finančních potíží. Nepomohlo ani uvedení nových motorů s objemem 4 a 8 litrů a v roce 1931 převzal firmu její největší konkurent, Rolls-Royce. W. O. Bentley přešel v roce 1935 do firmy Lagonda, kde mj. zkonstruoval vynikající řadový šestiválec o objemu 2,6 litru.
Značka Bentley zůstala zachována, ale vozy Bentley se staly prakticky dvojníky vozů Rolls Royce. Lišily se většinou jen jinou maskou chladiče, nižší cenou a sportovnějším charakterem. Po skončení druhé světové války se v novém závodu v Crewe (hrabství Cheshire, nedaleko od Manchesteru a Liverpoolu) začal vyrábět úspěšný model Bentley Mark VI poháněný řadovým šestiválcem s objemem 4257 cm3 (později 4566 cm3). Do roku 1952, kdy byl nahrazen modelem Bentley R-Type, se jich vyrobilo přes pět tisíc. R-Type je pro téma tohoto článku důležitý, neboť se stal základem prvního Continentalu.
Ředitel výzkumného oddělení firmy Bentley Ivan Everden začal v roce 1950 pracovat na tajném projektu nazvaném Corniche II. Jeho cílem bylo vytvořit rychlý dvoudveřový čtyřsedadlový vůz třídy GT (grand tourismo). Tak se zrodil famózní Bentley R-Type Continental, který slavil premiéru na automobilové výstavě v londýnském Earls Court v roce 1952 společně se sedanem R-Type, jehož podvozek využíval. Tento unikátní vůz vznikl v omezeném počtu 208 exemplářů, většinou s karoserií z dílny H.J. Mulliner, která už tehdy patřila k automobilce Rolls-Royce (několik jich postavili také Švýcar Graber, Francouz Franay a Ital Pinin Farina). Mullinerovo elegantní voudveřové kupé s hliníkovou karoserií mělo splývající záď a úžasně dlouhou příď, které vévodil chromovaný chladič s typickým svislým mřížkováním a světlomety zapuštěné mezi chladičem a blatníky. Zadní blatníky měly u prvních provedení kryty kol. Objem řadového šestiválce 4566 cm3 byl u pozdějších sérií zvýšen na 4887 cm3. Výkon se stejně jako u vozů Rolls-Royce neudával, byl ale určitě vzhledem k výkonům dostatečný (odhaduje se, že slabší motor měl 150 a silnější 175 koní). Motor měl litinový blok válců a hlavu z hliníkové slitiny. Lehký aerodynamický vůz s výkonným motorem pohánějícím zadní kola překonával bájnou hranici 100 mil (161 km/h) už na trojku a maximální rychlostí 193 km/h se stal tehdy nejrychlejším sériově vyráběným čtyřsedadlovým automobilem. Bubnové brzdy měly posilovač, v nabídce nechyběla samočinná převodovka. Tu si ale objednalo jen několik zákazníků.
Nástupcem typu R se stala série S (S-series). První v řadě byl Bentley S1, který byl prakticky identický s modelem Rolls-Royce Silver Cloud I s motorem 4,9 litru. Velmi módní byla tehdy dvoubarevná kombinace, většinou se světlejší barvou nahoře. Do roku 1959 vyrobil Bentley přes tři tisíce čtyřdveřových sedanů S1 s kratším (3124 mm) nebo delším (3226 mm) rozvorem. Podvozek byl opět využit ke stavbě kupé Continental S1 s karoserií Mulliner. Jeho plné jméno bylo pořádně dlouhé: Bentley S1 Continental H.J. Mulliner Fastback Saloon. Tvarově se od svého předchůdce příliš nelišil, více se změnily jen zadní blatníky a přechod předních blatníků do zadních. Podobné řešení měly i některé sedany s karoserií Mulliner. Vzniklo i několik kabrioletů „oblečených“ karosárnou Park Ward. Od ní také pochází kupé s náznakem křidélek na zadních blatnících. Vozy se hojně exportovaly do USA a tam koncem padesátých let vrcholila móda velkých ploutví na zádi. Jeden ze sedmi Continentalů S1 s karoserií James Young měl o něco konzervativnější tvary a černá barva mu mimořádně slušela. Dalším vývojovým stupněm série S byl model Bentley S2 vyráběný v letech 1959 až 1962 (vyrobeno kolem 2 000 kusů). Vůz dostal nový celohliníkový vidlicový osmiválec s objemem 6230 cm3. Řada vozů, včetně typu S2 Continental, dostala zakázkové karosérie od karosáren H. J. Mulliner, James Young, Park Ward, Harold Radford nebo Hooper. Novinkou byly čtyřdveřové verze typu Continental pojmenované Flying Spur. Posledním ze série S byl Bentley S3 (dvojník modelu Rolls-Royce Silver Cloud III). Vyráběl se v letech 1962 – 1965 (1 318 kusů). Sedan (Saloon) dostal dvojité hlavní světlomety, obrysová světla se přestěhovala z vrcholu blatníků na boky (jen u vozů exportovaných do USA) a kryty kol dostaly osmiúhelníkové středy. Tyto prvky převzaly i Continentaly, kabriolet (drophead coupé) s karoserií Mulliner Park Ward měl zešikmené dvojité světlomety, které dostaly přídomek „čínské.“ Čtyřdveřová verze Continental Flying Spur od Mullinera se tvarem blatníků vrátila ke stylu typu S1. Šestilitrový vidlicový osmiválec měl díky zvýšené kompresi a jiným karburátorům vyšší výkon.
Typem Continental S3 se Bentley na dlouhou dobu rozloučil se jménem Continental, aby se k němu vrátil až po mnoha letech. Po téměř dvacetileté přestávce se Bentley vrátil k výrobě luxusních sportovních kupé Continental. Po velkých typech Continental R a T se pod křídly koncernu VW pustil typem Continental GT po vlastní cestě, nezávislé na značce Rolls-Royce.
Sledovali jsme osudy typu Bentley Continental až do roku 1965, kdy skončila výroba série S. Následoval Bentley T1 (dvojník typu Rolls-Royce Silver Shadow I), poprvé se skořepinovou karoserií. Ten už ale neměl v nabídce kupé. Jediné kupé postavené na tomto podvozku byla Pininfarinova studie z roku 1968. Od roku 1971 převzal roli Continentalu typ Corniche (stejně se jmenoval i jeho rodný bratr z R-R). Zdálo se, že Rolls-Royce přestává mít zájem na rozvoji své druhé značky. Jiný názor měli ale věrní příznivci této značky, kteří se sdružili do klubu BDC (Bentley Drivers Club).
Teprve uvedení typu Bentley Mulsanne (jméno dostal podle slavné zatáčky v Le Mans) v roce 1980 a Mulsanne Turbo o dva roky později naznačilo, že to Rolls-Royce myslí s oživením image značky Bentley vážně. Dalším důkazem bylo obnovení jména Bentley Continental v roce 1984, kdy tak byl přejmenován kabriolet Corniche. Ve stejném roce představil Rolls-Royce v Ženevě svůj Projekt 90, koncepční studii, ze které bylo možné usoudit, jak asi bude vypadat příští kupé Bentley.
