První kopřivnický závodní vůz
Narodil se v neuvěřitelně krátké době pěti týdnů a výkresová dokumentace s datem 15. května 1900 netrvala ani tak dlouho.
Kopřivničtí postavili jediný exemplář, dochovaný dodnes a vystavený v Národním technickém muzeu v Praze. Je na svou dobu velmi nízký a nemá karosérii. Vůz poháněl plochý dvouválcový motor Benz o výkonu 8,83 kW (12 k), o objemu 4250 ccm, vrtání 130 mm a zdvihu 160 mm. Byl odkrytý, uložený napříč nad zadní nápravou tak, že osy válců byly rovnoběžné s podélnou osou vozu. Měl dva samočinné sací a jeden výfukový ventil pro každý válec, odpařovací karburátor, zapalování odtrhovacím magnetem Bosch, mazání kapacími maznicemi a centrálním mazacím přístrojem. Třecí spojka byla v setrvačníku, převodovku umístěnou mezi nápravami poháněl válečkový řetěz. Mezi převodovkou, opatřenou diferenciálním mechanismem a každým z obou hnacích kol byl sekundární řetěz. Pásové brzdy působily na zadní kola, druhá brzda byla převodová.
Vůz měl hmotnost 975 kg. Za volantem na vyvýšeném sedadle seděl řidič, kdežto spolujezdec seděl dole na rámu a jeho nohy zasahovaly hluboko pod vůz. Obsah palivové nádrže byl 42 1, vodní nádrž za sedadlem řidiče pojala 15 1 chladicí kapaliny. Veškeré příslušenství měl jezdec před sebou. Vůz se ovládal volantem na šikmém řídicím sloupku. Motor doznal podstatného vylepšení: karburátor byl zabudován přímo v palivové nádrži před řidičem. Sací potrubí dosahovalo třímetrové délky. Vodní chladič s nuceným oběhem konstruktéři umístili před palivovou nádrž. Spojka na ruční páku se mohla obsluhovat i nožním pedálem na pravou nohu, levá noha ovládala pásovou brzdu nábojů zadních kol. Se čtyřstupňovou převodovkou s maximálním rozsahem a při 1000 min~' docílil vůz na "čtyřku" rychlosti 82 km/h. Nejvyšší dosáhl při 1360 otáčkách.
V literatuře, i odborné, se v pozdějších letech objevila mylná tvrzení, že v Kopřivnici (tehdy v Rakousko-Uhersku se jmenovala Nesselsdorf, a proto první vozy nesly označení NW - Nesselsdorfer Wagenbaufabrikgesellschaft) byly postaveny dva vozy typu Präsident, dva nákladní vozy a dokonce i dva speciální závodní vozy. K těmto domněnkám a historickým omylům došlo asi proto, že se autoři nechali zmýlit dobovými fotografiemi, které zachycovaly původní vůz jednak v originálu, jednak po opravách a adaptacích. V zájmu historické pravdy můžeme potvrdit, že první byly skutečně jen dva: první osobní automobil a první nákladní automobil, které znamenaly počátek a základ sériové výroby jak osobních, tak nákladních automobilů neobvyklé koncepce. Proto také oba vozy, osobní i nákladní, mají v technické historii národního podniku Tatra stěžejní význam a jak se zmíníme později, proto také došlo podle originálních výkresů ke stavbě jejich věrných dvojníků.
V květnu roku 1900 byl tedy postaven v Kopřivnici první speciálně konstruovaný závodní automobil. A hned druhý den po jeho dokončení zde dostavěli první parní omnibus, se kterým se podle vzpomínek pamětníka dělaly jízdní zkoušky právě na 1. máje téhož roku. Parní omnibus pak z Kopřivnice poslali spolu s dalšími šesti vozy na mezinárodní automobilovou výstavu do vídeňského Prátru.
Kopřivnická vozovka totiž bedlivě sledovala rozvoj parní silniční dopravy ve světě, viděla v ní budoucnost, a proto si pohotově zajistila podíl na jejím využití nákupem licence francouzské firmy De Dion - Bouton. Parní omnibus o hmotností 6 tun měl ještě kola s železnými ráfky, takže jízda po tehdejších prašných nerovných silnicích nebyla žádným požitkem, ovšem parní stroj již pracoval spolehlivě a na svou dobu byl poměrně dokonalý.
První závodní „Tatra“ z roku 1900 Šlo o sdružený dvouválec o výkonu 17,8 kW (24 k), umístěný v šasi před zadní nápravou. Válce měly vrtání 100 a 190 mm. Stojatý parní kotel konstrukce Trépardoux měl výhřevnou plochu 6,45 mz. Topilo se v něm koksem, vodu do kotle tlačila dvě pístová čerpadla a Giffardův injektor. Ke zvýšení tahu sloužil ventilátor. Omnibus vozil s sebou 120 kg koksu a 400 1 vody, což mu stačilo na 35 km nepřetržité jízdy.
Na konci téhož roku postavili v Kopřivnici první elektromobil poháněný dvěma elektromotory, každý o výkonu 2,2 kW (3 k).
