Berta a Karl Benzovi - automobil se spalovacím motorem je na světě
Benzova trojkolka Narodila se v roce 1849 v rodině truhlářského mistra ve Pforzheimu a ještě v mládí si vepsala do deníčku své životní krédo: Ve vše věřit a ve vše doufat, ale také všechno uskutečnit a všechno dokončit! Když se narodila tato nesporně nejneobyčejnější osobnost z celé truhlářovy rodiny, otec jí nebyl příliš nadšen a v kalendáři u data 3. května si tužkou poznamenal: Narodila se nám - ó běda - ještě jedna dcera. Pokřtěna byla Cecilie-Berta.
Berta, jakoby tušila, že otec toužil mít syna, snažila se mu ho svou rozhodností a energičností nahradit. Přitom zůstala něžná, jemná, veselá, odvážná, ale zároveň i bojácná. Jednoho dne poznala nesmělého, snad až těžkopádného mladíka, který nevěděl, co s rukama a očima. Berta brzy vycítila, že tento plachý mládenec je houževnatý snílek a mimořádný talent, kterého jeho matka-vdova ze skromné penze dokázala udržet při studiu na polytechnice. Mladík se jmenoval Karl Benz (1844-1929) a dívka, která se ho po smrti jeho matky ujala, byla Berta Ringerová, jeho pozdější manželka. Ještě před svatbou si vymohla na otci, aby mohla disponovat svým věnem. Sotva toho dosáhla, zařídila svému manželovi sice skrovnou, ale přece jen vlastní mechanickou dílnu.
Svatba se konala v roce 1872 a Benz si o ní poznamenal na sklonku svého života: „Po můj bok se postavila idealistka, která věděla, co chce, a to znamenalo přechod z mého malého a úzkého horizontu na horizont velký, široký a jasný. S ní vše, co až dosud bylo pouhým snem, dostalo okamžitě křídla a stalo se skutečností.“
Karl Benz bedlivě sledoval všechno, co se v technice událo v těch letech nového. Jaká to byla sláva, když se v roce 1876 rozběhl Augustu Ottovi první improvizovaný motor.
V patentním zápise je poznámka:
Ukončil průkopnickou dobu a dal základy světové motorové technice.
Čtyřdobý Ottův motor byl ještě velmi nedokonalý, nefungovalo mazání, písty přestávaly těsnit, šoupátka se zadírala. Bylo třeba najít vhodnější tvar spalovacího prostoru. Ale přesto byli všichni nadšeni. Jen jeden člověk ne. Sám vynálezce. August Otto totiž chtěl vynalézt dvoudobý motor a to se mu nepodařilo. Do své závěti trpce poznamenal: "A tak mi zůstává pouze sláva, že jsem sestrojil první motor s kompresí." Že to byl čtyřdobý motor, který vynalezl, to bylo pro něho bezvýznamné.
V té době Karl Benz oslavil páté výročí svého sňatku. Tři dny po rodinné oslavě přišla exekuce na jeho majetek. Krach na vídeňské burze měl následky v Německu. Benzovi zůstal hypotékou zatížený pozemek, pár kousků nejjednoduššího nářadí - a kolébka připravená pro třetí dítě. Ottův úspěch povzbudil i Benze. Denně do noci rýsoval projekt svého motoru. Berta byla neustále u něho. S úsměvem a vlídným povzbuzováním. Teprve po půl století, když jí bylo 84 let, přiznala, jaké obavy a úzkosti musela tehdy zahánět, přesto o nich svému muži až do jeho smrti nic neřekla.
Tak přišel Silvestr roku 1879. Manželé Benzovi vydali poslední groš za palivo pro svůj "dvoutakt" a marně se pokoušeli uvést trucovitý motor v chod. Po silvestrovské večeři mu Berta řekla (jak píše K. Benz ve svých pamětech): „Pojď ještě jednou do dílny zkusit štěstí. Něco mi říká, že tam musíme jít ….neměla bych klidu.“ A tak šli a znovu Benz otáčel těžkým setrvačníkem. A stal se zázrak. Stroj odpověděl pravidelným chodem. Po celou hodinu, dojati k slzám, stáli manželé nad strojem a naslouchali jednotvárnému zvuku. Pro ně to však byla rajská hudba.
Benz v dobré víře, že konečně vynalezl dvoudobý motor, přihlásil jej v roce 1881 v Berlíně k patentování. Jeho přihlášku však zamítli, protože jiní vynálezci prý mají patentní ochranu. Benz s pětičlennou rodinou nemohl pro nedostatek prostředků ve vývoji pokračovat a podařilo se mu alespoň patentově chránit několik dílčích řešení svého vynálezu. Pak přece jen našel společníky, a tak mohl v přerušené práci pokračovat. V říjnu roku 1885 stál hotový tricykl na dvoře. Bylo to dva měsíce poté, co Daimler si dal patentovat první motocykl a o měsíc dříve, než tento motocykl vyjel na silnici. Benz trpělivě čekal, až mu zrušení jiných patentů dovolí použít čtyřdobý motor pro jednodušší vozidlo, než byl jeho původní "dvoutakt". Poprvé ujel Benzův tricykl 100 metrů, po několika týdnech ujel již trať dlouhou jeden kilometr a dosáhl rychlosti 11 km za hodinu. Teprve třetí model mu však přinesl pronikavější úspěch.
Paní Bertu zlobilo, že Benz se přes toto vítězství stále nemůže zbavit své ostýchavosti a nechce vozidlo veřejně předvést. A tak se rozhodla sama. K tajnému nočnímu výletu na manželově starším vozidle, k němuž vzala i své dva malé syny. Rozjeli se navštívit babičku. V kopcovitém terénu museli slabému motoru pomáhat tlačením, palivo si kupovali cestou v lékárnách. Paní Berta dokázala i odstranit všechny vzniklé poruchy. Propálenou izolaci nahradila podvazkem, ucpaný přívod benzínu pročistila vlásničkou. Celkem ujela přes 120 kilometrů sama se dvěma dětmi a z místa cíle poslala manželovi telegram, že jsou v pořádku. Benz se rozčilil a dalším telegramem jí nařídil, aby mu okamžitě poštou poslala zpátky pohonné řetězy, aby už s vozem nemohla pokračovat v jízdě. Berta to poslušně učinila.
Teprve po pěti dnech se Benz uklidnil a poslal jí zpět náhradní řetězy, aby se mohla vrátit domů. Její výkon se stal mezníkem v dějinách automobilové dopravy.
Dne 29. ledna 1886 mu byl udělen na jeho vůz patent a 3. července téhož roku - tedy právě před sto dvěma lety - jej poprvé veřejně předvedl. Po úspěchu na Průmyslové výstavě v Mnichově v roce 1888 dostal Benz v témže roce dokonce od purkmistra v Mannheimu oficiální povolení k užívání vozidla, tedy jakýsi první řidičský průkaz.
Prvý Benzův tricykl je vystaven v muzeu automobilky Daimler-Benz a je dodnes pojízdný. Karl Benz své vozidlo dále zlepšoval, opustil tříkolový podvozek a v roce 1893 počal vyrábět slavný typ Benz-Victoria, který se stal prvním automobilem na našem území. Do Čech jej v témže roce dovezl liberecký průmyslník Theodor Liebig. Tento dodnes v provozuschopném stavu vůz je umístěn v hlavní hale Národního technického muzea v Praze.
Benzova Victoria r.1894 Tak přišel Silvestr roku 1879. Manželé Benzovi vydali poslední groš za palivo pro svůj "dvoutakt" a marně se pokoušeli uvést trucovitý motor v chod. Po silvestrovské večeři mu Berta řekla (jak píše K. Benz ve svých pamětech): „Pojď ještě jednou do dílny zkusit štěstí. Něco mi říká, že tam musíme jít ….neměla bych klidu.“ A tak šli a znovu Benz otáčel těžkým setrvačníkem. A stal se zázrak. Stroj odpověděl pravidelným chodem. Po celou hodinu, dojati k slzám, stáli manželé nad strojem a naslouchali jednotvárnému zvuku. Pro ně to však byla rajská hudba.
Benz v dobré víře, že konečně vynalezl dvoudobý motor, přihlásil jej v roce 1881 v Berlíně k patentování. Jeho přihlášku však zamítli, protože jiní vynálezci prý mají patentní ochranu. Benz s pětičlennou rodinou nemohl pro nedostatek prostředků ve vývoji pokračovat a podařilo se mu alespoň patentově chránit několik dílčích řešení svého vynálezu. Pak přece jen našel společníky, a tak mohl v přerušené práci pokračovat. V říjnu roku 1885 stál hotový tricykl na dvoře. Bylo to dva měsíce poté, co Daimler si dal patentovat první motocykl a o měsíc dříve, než tento motocykl vyjel na silnici. Benz trpělivě čekal, až mu zrušení jiných patentů dovolí použít čtyřdobý motor pro jednodušší vozidlo, než byl jeho původní "dvoutakt". Poprvé ujel Benzův tricykl 100 metrů, po několika týdnech ujel již trať dlouhou jeden kilometr a dosáhl rychlosti 11 km za hodinu. Teprve třetí model mu však přinesl pronikavější úspěch.
Paní Bertu zlobilo, že Benz se přes toto vítězství stále nemůže zbavit své ostýchavosti a nechce vozidlo veřejně předvést. A tak se rozhodla sama. K tajnému nočnímu výletu na manželově starším vozidle, k němuž vzala i své dva malé syny. Rozjeli se navštívit babičku. V kopcovitém terénu museli slabému motoru pomáhat tlačením, palivo si kupovali cestou v lékárnách. Paní Berta dokázala i odstranit všechny vzniklé poruchy. Propálenou izolaci nahradila podvazkem, ucpaný přívod benzínu pročistila vlásničkou. Celkem ujela přes 120 kilometrů sama se dvěma dětmi a z místa cíle poslala manželovi telegram, že jsou v pořádku. Benz se rozčilil a dalším telegramem jí nařídil, aby mu okamžitě poštou poslala zpátky pohonné řetězy, aby už s vozem nemohla pokračovat v jízdě. Berta to poslušně učinila.
Teprve po pěti dnech se Benz uklidnil a poslal jí zpět náhradní řetězy, aby se mohla vrátit domů. Její výkon se stal mezníkem v dějinách automobilové dopravy.
Dne 29. ledna 1886 mu byl udělen na jeho vůz patent a 3. července téhož roku - tedy právě před sto dvěma lety - jej poprvé veřejně předvedl. Po úspěchu na Průmyslové výstavě v Mnichově v roce 1888 dostal Benz v témže roce dokonce od purkmistra v Mannheimu oficiální povolení k užívání vozidla, tedy jakýsi první řidičský průkaz.
Prvý Benzův tricykl je vystaven v muzeu automobilky Daimler-Benz a je dodnes pojízdný. Karl Benz své vozidlo dále zlepšoval, opustil tříkolový podvozek a v roce 1893 počal vyrábět slavný typ Benz-Victoria, který se stal prvním automobilem na našem území. Do Čech jej v témže roce dovezl liberecký průmyslník Theodor Liebig. Tento dodnes v provozuschopném stavu vůz je umístěn v hlavní hale Národního technického muzea v Praze.
Benzova Viktoria z roku 1894.
