Lagondu „proslavil“ Bentley
Mezi významné britské značky patří bezpochyby Lagonda. Automobily s tímto názvem začal na přelomu minulého století stavět Angličan Wilbour Gunn, který původně vyráběl motocykly a tříkolky s vodou chlazeným čtyřválcem.
Název Lagonda si Wilbour Gunn, který toužil po kariéře operního pěvce, přinesl s sebou z Ohia, kde v řeči indiánského kmene Shawnee představuje říčku Buck Creek. Spíš než zpěvem se však proslavil konstrukcí parního člunu.
Zhruba kolem roku 1907 postavil lehký vůz 12/24 k se čtyřválcem vlastní konstrukce. Prodával se natolik dobře, že se vyráběl ještě po první světové válce. Ve speciální verzi dosáhl na závodní trati v Brooklandsu rychlosti 128 km/h, což znamenalo vytvoření rekordu na jednu míli.
V roce 1926 jej vystřídal dvoudobý čtyřválec 14/60 HP Two Litre a z něho odvozená verze Speed 20, která měla oslovit sportovně orientované zákazníky. V rukou talentovaných jezdců získal vůz několik vítězství v Brooklandsu, čtvrtou příčku v Rallye Monte Carlo a v roce 1933 prvenství v Alpském poháru. Komu nestačil výkon 44 kW (60 k) ten si jej mohl nechat zvýšit zabudováním kompresoru. Lagonda vyráběla menší i větší automobily, které však byla vzhledem k vysoké kvalitě hodně drahé. V roce 1927 vyjel první šestiválec 2.7, jenž byl záhy převrtán na objem tří litrů.
Nástup W.O. Bentleye
Největšího rozkvětu zaznamenala firma v roce 1935, kdy ji vykoupil Alan Good a jako technický ředitel do ní nastoupil W.O. Bentley, jenž prodal svoji firmu společnosti Rolls-Ryce. Tehdy Good pronesl, že postaví nejlepší automobil světa. Ovšem pouze Bentley věděl o čem mluví. Kromě třílitrového šestiválce M 45 poslal všechny ostatní modely „do důchodu“ a po měsíci předvedl první vlastní Lagondu – model LG 45 s větším interiérem, zčásti synchronizovanou převodovkou, centrálním mazáním a vestavěným heverem. Karosérie se pomalu, ale jistě vzdalovala myšlenky obřích sportovních vozů.
V té době také britskou značku nejvíce proslavily závodní stroje, neboť automobilovému sportu přikládala Lagonda velký význam. Nejvíce se o to zasloužil model M45, jehož řadový kapalinou chlazený šestiválec OHV a objemem 44870 cm³ postavila firma Meadows a už předtím jej s úspěchem použila ve vozech Invicta. Měl výkon 89 kW (115 k) při 4000/min, dvojité zapalování s dvěma magnety a dva horizontální karburátory SV. V roce 1935 tento automobil zdolal zásluhou dvojice Hindmarsch a Fontenes slavný závod v Le Mans průměrnou rychlostí 124 km/h. Jeho upravený motor společně s podvozkem modelu 3.5 s menším rozvorem tvořil základ M 56 Rapier, přičemž přímým pokračovatelem modelu M 45 byl LG 45 s méně sportovními tvary z roku 1936. Šestiválec 4,5 litru mu udělil rychlost 150 km/h. O dva roky později byl přepracován ještě na LG 6 s nezávisle zavěšenými předními koly a hydraulickými tlumiči nastavitelnými z kokpitu.
Když Bentley přestal mít zájem o šestiválce, začal se poohlížet po 12 válcích. Přestože Rolls-Royce Phantom III měl motor o objemu 7,4 l, podávala čtyř a půl litrová Lagonda takové výkony, které musely každého nadchnout. První dvanáctiválec z roku 1936 dosahoval při 5500/min výkon 132 kW (180 k) a zrychloval vůz až k magické hranici 100 mil/h (166 km/h).
O této pohonné jednotce se mluvilo v superlativech a při jejím představení se odbornému světu tajil dech. Točivý moment byl přenášen spojovacím hřídelem do vzadu umístěné synchronizované převodovky. Se sportovní karosérií jel 180 km/h, přičemž s výkonem zvětšeným na 166 kW (225 k) dosáhl až 220 km/h. S tímto modelem se Lagonda zúčastnila opět Le Mans, ale na vítězné bugatky nestačila. S průměrnou rychlostí 142 km/h obsadila 3. a 4. místo. Na trhu byl však dvanáctiválec neúspěšný.
Poválečné éra
Po druhé světové válce vyjela Lagonda 2.6 Coupé, rovněž dílo W.O. Bentleye. Její šestiválec měl dva vačkové hřídele v hlavě válců a podvozek s nezávisle zavěšenými koly. Takřka identické auto ovšem existovalo také pod značkou Aston Martin, neboť v té době obě firmy spadaly do koncernu Davida Browna. Doba slavné značky se však začala pomalu naplňovat, v roce 1953 vznikl sice ještě šestiválcový třílitr a o rok později pak dvanáctiválec, ale to bylo prakticky všechno. V roce 1961 se historie slavné britské značky definitivně zavřela.
Text a foto: J. Lasík - www.eurooldtimers.com
