8.8.2008: Pátek - čas VROMu.
Ráno vstáváme, protože musíme být nejpozději v 9:30 na parkovišti u ředitelství fabriky Volvo v Göteborgu. Dojíždíme na místo určení, ale je nás tu jen pár. V budově se dovídáme, že je to jinde, ale objevujeme daleko lépe zásobený shop s Volvo věcmi. Bohužel mají celopodnikovou dovolenou a tak i když se na místo sjedou stovky účastníků ze všech koutů Evropy, mají zavřeno. Jedeme tedy o pár bloků dál a registrujeme se u našeho průvodce. Nestíhám mačkat spoušť aparátu, protože se to na parkovišti hemží historickými modely jako PV 544, 445, 140, 780, Amazon, P1800…
Vjíždíme za doprovodu průvodce do areálu a v koloně míříme k expozici, který se zabývá bezpečností a životním prostředím. Ujímají se nás 2 průvodkyně a každá si bere 1 skupinu. Představuje nám ekologickou likvidaci vozidel, úpravu výfukových plynů, využití několika druhů železa v karoserii atd. Na trenažérech zkoušíme ekonomickou jízdu, postřeh a shlédneme film Clive Alive, pojednávající o vývoji bezpečnosti u Volva.
Společný oběd v podnikové jídelně vynecháváme a cpeme se plackami, s láskou připravenými na základně. V tom se s námi dává do řeči blondýna z 10. patra místní Volvo budovy, která je jako my na obědové pauze. Divné je to, že s námi mluví česky. Špatně, ale česky. Tipujeme ji podle přízvuku na Čechoameričanku. Musí ale bohužel do kanceláře, takže jsme žádné slevy, nebo kontakty na fabriku nezískali.
Po obědě je na programu prohlídka muzea. Zadarmo a provází nás sám pan ředitel muzea. Dostáváme tak zasvěcený výklad a zasypáváme ho otázkami tak záludnými, že kolikrát ani neví, co odpovědět.
Nestíháme. V muzeu jsme asi hodinu a máme se přesunout zpět na parkoviště, kde jsme byli ráno. Hledáme, bloudíme a tentokrát kolonu na zkušební okruh nestíháme. Litevci z V 480 clubu vyjednávají s vrátným a ten nás naviguje na polygon za ostatními. Volvo paní nás vítá a seznamuje s pravidly. Okruh má cca 2 km. K dispozici je asi 15 nových, zahřátých vozů různé motorizace a klíčky na palubovce. Ne, není to sen. Každý má možnost vybrat si auto, odjet s ním 2 kola a vzít další. Pobíháme jako děti mezi vozy a jen letmým pohledem na záď kontrolujeme motorizaci, do čeho vlastně sedáme. A tak nás neminou V70, XC90, S80, S60, C70, C30, V50 ani ostatní modely značky. Prostě paráda. Hodina utekla jako voda a je čas přesunout se do Aerosea. Je to protiatomový kryt z 50-tých let 20.stol., který sloužil jako hangár pro stíhačky švédského letectva. Dnes je v něm muzeum, kde si můžeme sednout do některých letadel a dostáváme pohoštění (samozřejmě zadarmo) v místním bufetu. Děda průvodce fundovaně hovoří o každém stroji a po 2 hodinách, 27m pod zemí už pleteme nohama a jsme rádi, že jdeme do chajdy spát.
9.8.2008: Sobota - Rallye
Čeká nás vyjížďka, neboli VROM islands rallye. Dostavujeme se na místo srazu a registrujeme se. Dostáváme čísla na auta, brožuru s trasou a nějaké dárky od automobilky. Začíná opět pršet - vyjíždíme. Trasa má 220km a vede po ostrově Orust a Tjörn. S malebnými kotvišti jachet a nádhernou krajinou se ne a ne rozloučit a tak je nám líto, že už zítra odjíždíme. Na této trase jsme poznali opravdové krásy Švédska, které jsme dosud z dálnice E6 neviděli. Malebná rybářská stavení, čisté, relativně teplé moře, samoty u lesa, nebo větrné mlýny. Cíl je kousek od Volvo muzea v Goteborgu - Arendal. Zde si již někteří prodejci chystají nádobíčko pro zítřejší burzu a sraz a my okukujeme, co by se nám mohlo hodit. Fouká a je nevlídno. Jedeme na základnu.
10.8.2008 – VROM meeting.
Chčije a chčije, jak praví klasik. Neodradí nás to ovšem od největší atrakce jako je burza a samotný sraz majitelů aut Volvo. Oděni do nepromokavých bund bloudíme mezi stánky prodejců a smlouváme o cenách. Kupujeme nějaké díly a nějaké zase ne. Hlavně obdivujeme historické skvosty hrdých majitelů, pečlivě sestavených podle typu. Také testovací vůz XC60 ještě neviděl každý naživo a tak i tento nový model, který je víc Fordem, či Mazdou, je vlastně rarita. Ale pohled na vyrovnané Amazony, P1800, či Bertoneho coupé modely 262C a 780 berou za srdce každého fanouška. I když vzhledem k počasí, někteří fanoušci zůstali na ubikaci. Osobně nejvíc obdivuji červenou 262GL, kterých se vyrobilo jen okolo 3000 ks, a šly výhradně do Ameriky. 780 na prodej za 30 000 SEK (x2,70kč) také není k zahození a P1800ES za 110000SEK by také jistě obohatilo sbírku nejednoho z nás. Ale kde vzít a nekrást, že?
Promočení a šťastní se vracíme do chajdy. Někteří uklidili, jiní vaří, vypalují fotky ostatním, nebo nakládají auta. Po obědě odjíždíme s přáním a ujištěním, že tu rozhodně nejsme naposledy. Tak přísaháme!
Zdroj: Karel Hofmann, Volvoklub ČR
