(1920) Hispano-Suiza H6B (6597ccm) | Galerie

(1920) Hispano-Suiza H6B (6597ccm)

Značka	Hispano-Suiza
Země	Francie
Typ	H6B
Rok	1925
Motor (typ, počet válců)	6
Ostatní typy	J12 (9425ccm), V12 (11340ccm - 185 kW)
Kubatura (ccm)	6597
Výkon (výkon/ot.min)	130 HP
Převodovka	3 st.
Rychlost (km/h)	137
Brzdy	bubnové s posilovačem
Výroba od r.	1924
Výroba do r.	1927

   Na celém světě existovaly stovky automobilových značek, ale jen o několika můžeme říct, že byly nej. Mezi ně můžeme určitě zařadit Hispano Suiza, která byla ve své době, a také stále je, symbolem výjimečnosti a exkluzivity, stejně jako třeba Rolls Royce.
   Několik skvostných strojů této značky máme také na našem území, především zásluhou pana Vladislava Nováka z Uherského Hradiště. Sám dokázal z vraků postavit už tři unikáty Hispano-Suiza, naposledy úchvatný dvanáctiválec. Jeho špičkové dílenské zpracování nám závidí celý svět, a proto můžeme být na jeho um právem hrdi. I Francouzi před jeho automobily smekají a hluboce se klaní. Navíc „má prsty“ také u zrodu vozu Škoda – Hispano-Suiza H6B, na kterém při renovaci odvedl kus práce. Auta si však neschovává pro sebe v garáží, ale každoročně s nimi několikrát vyjíždí na nejrůznější akce.
   Nejdříve přišel na svět model se specifickým označením H6B z roku 1925, který vám dnes představíme. Automobily řady H6 se vyráběly v letech 1924 až 1927, jedině ve Francii.
   „Jde o jeden z nejznámějších a nejkvalitnějších automobilů této značky. V podstatě vychází z původní koncepce letadel první světové války. Základem šest a půl litrového šestiválce je totiž letecký motor. To znamená, že má zdvojené zapalování – po levé i pravé straně po šesti svíčkách. Při jízdě lze použít jednu, druhou nebo obě strany. Disponuje výkonem kolem 130 k a dosahuje rychlosti 140 km/h. Převodovka je pouze třístupňová, přičemž jednička se ani neřadí. Podle dobového prospektu se používala jen pro pohyb v garáži. Rovnou se řadí dvojka a trojka se vyřazuje až při dojíždění“, vysvětluje Vladislav Novák.
   Šestiválec s vačkovým hřídelem v hlavě válců používá sedmkrát uložený klikový hřídel, který vážil asi 45 kilogramů a byl vykován z 350 kg těžkého výkovku. Měl objem 6597 cm³ a výkon zhruba 130 k, což stačilo na více než stokilometrovou rychlost. Šestiválcový monoblok se ukázal natolik výborný, že na všech kolech musely být bubnové brzdy s posilovačem.
   Bez zajímavosti není ani přístrojová deska. Úplně vlevo je palivoměr, založený na systému barometrického tlaku. Pochopitelně nemůže chybět tachometr s denním počítadlem, teploměr, voltmetr pro start baterie, nahoře je přepínání přístrojového osvětlení, přepínání světel nebo jedné a druhé strany svíček. Na volantu je kruh se třemi páčkami, spodní pro předstih na motoru, vrchní páčka slouží pro sytič za studena a zezadu je ještě páčka pro případné použití ručního plynu.
   Dodejme, že jako druhý představil Vladislav Novák na Retro Prague 2010 model H6C, poslední ze zmíněné série. Právě řada H6 se stala symbolem rychlosti, spolehlivosti a luxusu. Prakticky všechny modely karosovaly specializované firmy, a proto dnes nenajdeme dva stejné kousky. U nás to byly například J. O. Jech, Petera, Uhlík nebo Brožík.

Z historie firmy:
   Automobily Hispano-Suiza se vyráběly ve Španělsku a Francii (v licenci také ve Škodě Plzeň v letech 1924 až 1929), ale nikdy ne ve Švýcarsku, jak by se mohlo z názvu zdát. Ze Švýcarska totiž pocházel konstruktér Marc Birkgit, jeden ze zakladatelů slavné značky, který v roce 1899 odešel ze Ženevy do Barcelony. Tady založil o pět let později společnost Hispano- Suiza de Automobiles a ještě v témže roce představil první typ 14 HP. Za další dva roky vzbudily na autosalonu v Paříži pozornost dva čtyřválce 3,8 litru a 7,4 litru. Díky špičkovému zpracování si hned získaly přízeň publika. Několik si jich objednal král Alfonso XIII, po němž je pojmenován i jeden úspěšný automobil. V té doby se začaly vozy vyvážet do Francie, ale aby se Španělé vyhnuli dovozní přirážce, a také aby vozy mohly lépe sloužit nárokům francouzských zákazníkům, tak byl postaven závod ve Francii. Když jeho prostory nestačily rozhodl se Birkgit přemístit část výroby do Levallois, kde začala výroba nejprestižnějšího modelu H6, jenž snese srovnání s takovými značkami jako Rolls Royce, Isotta Fraschini nebo Mercedes. Počátkem třicátých let se vyráběl ještě typ J12, nejdříve s vidlicovým dvanáctiválcem o objemu 9425 cm³, který v závěru produkce vystřídal ještě V12 s objemem 11 340 cm³ (185 kW), nejrychlejší osobní vůz té doby.
   Zatímco v Barceloně se automobily Hispano-Suiza vyráběly do čtyřicátých let, než značku pohltila firma Pegas, tak ve Francii zanikla výroba v roce 1934. Zásluhou nadšených sběratelů však žijí dodnes.